České a německé korzo

Národní třída a Na Příkopě, jedny z nejznámějších hlavních ulic metropole. Denně tudy procházejí davy turistů, kteří nakupují v drahých obchodech nebo ochutnávají proslulé „tradiční“ klobásy a trdelníky. Pražanů zde moc nenajdeme, ačkoliv právě staroměstský okruh býval oblíbeným promenádním místem. Obě ulice však měly trochu odlišný charakter. Odrážely po staletí trvající jazykové rozpolcení Prahy a zároveň narůstající vlastenecké ambice české části společnosti. 

Na rozhraní měst

K současné podobě Příkopů a Národní třídy vedla dlouhá cesta. Po staletí zde byly hradební příkopy na rozhraní Starého a Nového Města, které více než k obraně sloužily jako kanalizační stoka a smetiště. Jejich okolí bylo spíše periferií nežli vyhledávaným místem procházek. Situace se změnila v druhé polovině 18. století, kdyby byly příkopy zasypány a na jejich místě vysázeny první městské aleje, kaštanová na Příkopech a lipová na Národní třídě. Od té chvíle se někdejší periferie stala oblíbeným promenádním místem. Netrvalo dlouho a charakter obou ulic se začal měnit. Kudy chodí lidé, tam kvete obchod a služby, rostou ceny nemovitostí. Nízkou historickou zástavbu vystřídaly luxusní nájemní domy, obchodní paláce, vyhlášené kavárny a restaurace. Překotnému vývoji ustoupila v poslední třetině 19. století také obě stromořadí, která uvolnila místo kolejím koněspřežné tramvajové dráhy. Z poklidné promenády se stala rušná městská třída, pulzující životem do pozdních nočních hodin. S přibývajícím počtem podniků a skladbou jejich návštěvníků se obě, dříve velmi podobné, ulice výrazně diferencovaly. Jedna se stala českou promenádou a druhá německou.

České korzo

Jak už samotný název napovídá, Národní třída byla českým korzem. Dnešní pojmenování však získala až v roce 1919, tedy po vzniku samostatné Československé republiky, kdy byl boj za emancipaci českého národa vítězně dobojován. Předtím se od roku 1870 jmenovala Ferdinandova a to na počest císaře Ferdinanda V., který byl jako poslední panovník korunován na českého krále a po své abdikaci roku 1848 dožíval v ústraní na Pražském hradě. Pražané jej měli rádi, protože při svých procházkách po dnešní Národní třídě rozdával dětem bonbony a chudým almužnu. První stavbou, která Ferdinandově třídě vtiskla ryze český národní ráz, bylo Národní divadlo, postavené v letech 1868 až 1883. Následovala řada českých podniků v čele s kavárnou Velká Slávia, centrem českého národního cítění a panslavismu, a „Národní kavárnou“, oblíbeným místem setkávání české kulturní obce v dobách první republiky. Nesmíme zapomenout na dnes již zaniklou kavárnu Union, kde se již od roku 1820 scházela významná část pražských intelektuálů a umělců. Národní divadlo a kavárny doplňovaly reprezentativní budovy finančních institucí českého zaměření. Nejvýznamnější z nich byl palác České spořitelny z roku 1863, který je dnes sídlem Akademie věd České republiky. Další byla pojišťovna Praha, představující ve své době průlom do monopolu vídeňských a budapešťských pojišťoven. Připomeneme ještě Hypotéční banku království českého, první českou veřejnoprávní banku, která měla své první sídlo na rohu Národní třídy a Perlové.

Německé korzo

Ulice Na Příkopě, v letech 1839 – 1870 nazývaná Kolovratskou třídou, se v poslední třetině 19. století profilovala jako německé korzo. Zásluhu na tom měl především tzv. Německý dům, společenské a kulturní centrum pražských Němců od roku 1873. Nacházel se v prostorách barokního paláce Příchovských a postupně se rozrostl o dva sousední domy a velkou zahradu ve vnitrobloku. Celý komplex dnes známe pod názvem Slovanský dům, který získal po vyvlastnění a vyhnání pražských Němců v roce 1945. Není jistě náhodou, že na dohled této budově byl v letech 1905 až 1912 postaven Reprezentační dům hlavního města Prahy, dnešní Obecní dům, kde byla v roce 1918 vyhlášena Československá republika. Přilehlé náměstí, do té doby Josefské, bylo následně přejmenováno na náměstí Republiky. Stejně jako Národní třída i Příkopy měli své vyhlášené kavárny, navštěvované převážně pražskými Němci. Jednalo se například o dnes již zaniklou secesní kavárnu Café Corso nebo Café Central, kde se scházeli židovští obchodníci a Café Francis, oblíbené mezi bankéři a burzovními makléři. Německého ducha dodávala ulici na Příkopě i nedaleká tiskárna a vydavatelství deníku Prager Tagblatt v Panské ulici.  Tyto nejvlivnější německy psané noviny v Čechách vycházely do roku 1939 a na jejich tradici v roce 1991 navázal Prager Zeitung. Jakýmsi symbolickým protipólem Národního divadla se stalo Nové německé divadlo, dokončené roku 1888 na hlavní městské třídě v sousedství Národního muzea. Ještě před vypuknutím druhé světové války budovu divadla, jehož němečtí herci byly převážně antifašisty, odkoupil československý stát. Dnes je zde umístěna Státní opera.

České a německé korzo ztratilo na významu po roce 1945. Pražští Němci se stali minulostí a jejich památka byla důkladně zametena. Národní třída zvítězila, ale v souvislosti s listopadovými událostmi roku 1989 získala novou symboliku. Paradoxem je, že v letech 1941 až 1945 byla německými okupanty pojmenována Viktoria na znamení víry v konečné vítězství Třetí říše ve světové válce.

(publikováno 25. 12. 2016 na Blesk.cz)