Palác Platýz

Jen málo pražských paláců má tak zajímavou a bohatou historii jako ten, který potkáme na rozhraní Starého a Nového Města pražského pod název Platýz. Známe jej spíše jako nákupní pasáž, spojující Národní třídu s Uhelným trhem skrze velkorysé nádvoří s kavárenskými stolky. Zapomeňme však nyní na současnost a ponořme se do minulosti.

Palác podobný hradu

Příběh Platýzu se začal psát kolem roku 1347, kdy byl na místě třech měšťanských domů postaven gotický palác knížete Fridricha Burgundského, dvořana císaře Karla IV. Přiléhal k staroměstským hradbám, měl vysokou věž a podobal se hradu, dočítáme se v kronice Václava Hájka z Libočan. Dobové prameny dále vypráví, že správce paláce měl syna, kterého si kníže velice oblíbil a bral jej téměř za svého. Jenže po té, co se zapletl do přípravy spiknutí proti svému pánovi, byl pro výstrahu popraven stětím a to přímo před palácem na Uhelném trhu. Na začátku 15. století se majitelem paláce stal Jan Bradatý ze Stříbra, velice bohatý a vážený muž, v husitských dobách pražský purkmistr a zastánce kalicha. Za jeho života se v paláci konaly učené disputace neboli odborné veřejné rozpravy nad aktuálními teologickými a filozofickými otázkami. Jan Bradatý zemřel roku 1426 na následky poranění v bitvě u Ústí nad Labem, které se zúčastnil se svým vlastním vojenským oddílem.

Platejsové z Plattenštejna

V roce 1586 palác koupil císařský rada a sekretář císaře Rudolfa II. Jan Platejs z Plattenštejna, který jej nechal nákladně přestavět v renesančním stylu. Právě po něm získal palác své pojmenování. Do českých dějin se však výrazněji zapsal jeho syn Jan Arnošt, olomoucký kanovník a horlivý katolík. V době vpádu pasovských vojsk do Prahy roku 1611 byl palác vyrabován stavovskými vojsky a místní chudinou. Stalo se tak údajně poté, co někdo z okna paláce vystřelil do skupiny vojáků na Uhelném trhu. Závěrečnou fázi celého incidentu popisuje dobový kronikář: „Dav vnikl do sklepů, kde leželo piva ječného množství varů, i uzdravovali se jím až do samé noci, naposledy se pak rozešli do příbytků svých.“ Jan Arnošt Platejs byl následně císařem odškodněn tím, že byl jeho dům osvobozen od daní a jeho majitel získal koncesi čepovat vlašská, uherská a jiná cizí vína a ubytovávat pocestné.

Da Ponte vstávat!

V roce 1637 palác koupil Jan hrabě Šternberk, který jej nechal upravit v barokním stylu a zřídil průchod z Uhelného trhu dvorem přes zahradu na Národní třídu. Nová kapitola příběhu se však začala psát až za dalšího majitele, Jana Leopolda hraběte Paara, který se roku 1715 oženil s Marií Terezií z rodu Šternberků. Za jeho života se v Platýzu odehrával bohatý společenský a kulturní život. Konaly se zde koncerty a plesy, nacházela se tu proslulá Greifenfelská šermířská škola a poštovní úřad. Palác se rovněž stal oblíbeným místem pro vystoupení kočujících lidových umělců. Tak například roku 1761 zde vystupoval jakýsi Van Huwer, který stoje oběma nohama na židlích balancoval v zubech žebřík o patnácti příčkách a přitom bubnoval na buben. Později zde vystupoval jistý provazochodec, který stoje ve výšce na provaze svlékl ze sebe postupně veškerý oděv, nebo Mistr Guffon, předvádějící obecenstvu drezuru se cvičeným kanárem. Významným hostem, ubytovaným v Platýzu, byl v říjnu 1787 Lorenzo da Ponte, dvorní básník císaře Josefa II. a libretista W. A. Mozarta. Ten byl ubytován naproti v domě U Tří lvů, kde pracoval na dokončení opery Don Giovanni, mající světovou premiéru ve Stavovském divadle 29. října 1787. Lidové povídačky vypráví, že Mozart na opeře neúnavně pracoval do poslední chvíle, ve dne v noci. Brzy ráno, ještě v noční košili, trefoval ze svého pokoje mandarinkami protější okno Platýzu se slovy „Da Ponte vstávat, potřebuji, abyste připsal verše!“ Po té co da Ponte okno otevřel, předzpěvoval božský Amadeus novou árii, zatímco trhovkyně na Uhelném trhu na něj nevěřícně zírali a ťukali si na čelo.

Sova na bidýlku

Dalším významným majitelem Platýzu se stal roku 1791 baron Jakub Wimmer, původem velkostatkář a podnikatel, který zbohatl na dodávkách pro rakouskou armádu a při stavbě vojenské pevnosti Terezín. Mezi Pražany byl velice oblíben jako velký mlidumil a mecenáš, který nechal na své náklady vysázet dvouřadé aleje na dnešní Národní třídě a proměnil ji tak v oblíbenou promenádu. Zároveň zde před svým palácem nechal postavit krásnou empírovou kašnu Františka Xavera Lederera, kterou dnes nalezneme na Uhelném trhu. V roce 1813 se Platýz stal majetkem Františka rytíře Daubka, který rovněž zbohatl díky vojenským zakázkám, tentokráte dodávkami látek. I on byl štědrým mecenášem a podporovatelem českého uměleckého a kulturního života. Za jeho života prošel Platýz celkovou klasicistní přestavbou podle návrhu Jindřicha Hausknechta, která do roku 1847 sjednotila shluk několika budov do jednoho čtyřkřídlého objektu, seskupeného kolem vnitřního dvora se stájemi pro pětapadesát koní. Vzniknul tak první činžovní dům v Praze, orientovaný hlavní fasádou s obchody v přízemí a monumentálním portálem do Národní třídy. Zajímavostí portálu je malá kovová soška sovy, která se dala otáčet kolem bidýlka. Pokud byla hlavičkou nahoru, znamenalo to, že místo pro vozy a ustájení koní ve dvoře je volné. Když však byla hlavičkou dolu, znamenalo to, že jsou veškerá místa obsazena.

Za první republiky Platýz od rodiny Daubků odkoupila pojišťovací banka Slavia, která se v roce 1938 pustila do rozsáhlých stavebních úprav podle návrhu Františka Krásného. Všechny budovy byly zvýšeny o čtvrté patro a ve dvoře zřízeny obchodní jednotky s elegantními funkcionalistickými výkladci a průběžnou markýzou. Vznikl tak příjemný veřejný prostor, doplněný roku 1986 o fontánu a bronzovou sochu dívky sochaře Miloše Zeta. Dnes Platýz patří Hlavnímu městu Praze a jeho poutavý příběh se píše dále.