PraPraha

Každý ví, že historické centrum Prahy se rozkládá v kotlině mezi Pražským hradem a Vyšehradem. Na levém břehu je vymezeno strmými svahy Petřína a Letné, na pravém břehu vrchem Vítkovem, Viničními horami a Nuselským údolím. Jenže tomu tak nebylo od pradávna. Těžiště nejstaršího osídlení bychom našli o kousek severněji a to v oblasti dnešních Dejvic a Bubenče. Právě sem archeologové umisťují předchůdce dnešní Prahy, jakousi PraPrahu.

V dobách lovců mamutů

První pravěcí lidé územím pražské kotliny pouze procházeli. Jednalo se o lovecké skupiny, které ve starší době kamenné (před 20 až 30 000 lety) putovaly za zvěří a dočasně osídlovaly místa na březích a v zátokách Vltavy. Tuto dobu nám poutavě popsal Eduard Štorch ve svém románu Lovci mamutů, v němž jedno z dočasných sídel lovecké tlupy umisťuje na Bílou skálu v Libni. Ke vzniku prvních trvalých sídel došlo až v souvislosti s celkovým oteplováním, táním ledovců a přechodem od lovecko-sběračského způsobu života k zemědělství v období tzv. neolitické revoluce před 10 000 lety. Nejstarší osady vznikaly v nejúrodnějších oblastech kolem vodních toků v místech, kde byly mělké a daly se přebrodit. Vhodné podmínky k trvalému osídlení nabízela na území dnešní Prahy především rozlehlá dejvicko-bubenečská kotlina, přirozeně chráněná před povodněmi a nepříznivými větry. Zdejší specifické mikroklima, úrodné sprašové půdy a přítomnost Dejvického potoka vytvářely téměř ideální podmínky pro rozvoj zemědělství. Ze severu navíc kotlinu lemovalo Šárecké údolí, jehož hluboké a stinné lesy byly bohatým zdrojem zvěře a různých plodů.

Křižovatka národů

Jak šel čas, střídaly se v pražské kotlině na křižovatce Evropy různé kmeny a kultury. Po Keltech, Germánech a Langobardech přicházejí v polovině 6. století první Slované, kteří zakládají své zemědělské osady v úrodných údolích menších vodních toků. Trvalé usazení obyvatelstva vytvořilo podmínky pro ekonomický a společenský rozvoj. Jako střediska správy, výroby a obchodu vznikají opevněná výšinná hradiště, Levý Hradec, Bohnice, Šárka a Butovice. Těžiště osídlení pražské kotliny však zůstává v úrodné oblasti Dejvic a Bubenče, kde se nacházely desítky osad a kudy směřovaly i hlavní cesty k trojskému brodu v Podbabě. Správním centrem oblasti bylo hradiště na vrchu Džbán v Šáreckém údolí, se svou rozlohou 23 ha největší z pražských hradišť.

Mezigrady

Zásadní zlom nastává až po polovině 9. století, kdy je na hradčanském ostrohu založeno hradiště Praha, dnešní Pražský hrad. Ten neměl z hlediska obyvatelnosti výhodné podmínky, ostroh byl příliš úzký a dlouhý, jeho strategický význam byl však značný. Svou polohou umožňoval bezprostřední kontrolu pražské kotliny a klíčových vltavských brodů na jeho úpatí, ke kterým směřovali dálkové obchodní cesty. Na Pražský hrad se tak záhy přesouvá sídlo přemyslovských knížat z Levého Hradce a rychle upadá význam starších slovanských hradišť i dejvicko-bubenečské kotliny. Osídlení se stěhuje do prostoru pod Pražským hradem a postupně se přelévá na pravý břeh, kde v následujících dvou stoletích vznikají první kupecké osady s románskými kostelíky. K ochraně pravobřežní části je v polovině 10. století založeno hradiště nad ústím potoka Botiče, dnešní Vyšehrad. Mezi oběma královskými hrady vzniká sídelní aglomerace, nazývaná v té době Mezigrady (Mezihradí), postupem času srůstající v jednotlivá pražská města. Oblast Dejvic a Bubenče, naše PraPraha, tak upadá na několik dalších staletí v zapomnění. Stavební aktivita se zde znovu probudí až ve dvacátých letech 20. století, kdy zde podle regulačního plánu Antonína Engela vzniknou Dejvice.

(publikováno 31. 7. 2015 na CityBee.cz a 28. 9. 2016 na Blesk.cz)